Vylezu z čekárny jako ve snu. V ruce křečovitě držím obrázek z ultrazvuku. Začínám sedmý týden těhotenství. Už jsem viděla bušit srdíčko. Tak nějak jsem doufala, že ty dva testy ukazovaly špatně. Tomáš zatím nic netuší, ale dneska mu to budu muset říct. Ale nechce se mi do toho, vůbec nevím, jak zareaguje. Nejraději bych se zahrabala hluboko pod zem, nic neřešila. U dveří se potkám s maminkou, co má nejspíš těsně před porodem. Břicho má velké, usměje se na mě. Nenápadně si ji prohlídnu, než zmizí v čekárně. Tak takhle budu za pár měsíců taky vypadat. V lepším případě, v tom horším se rozkydnu do všech stran. Radši myšlenky na těhotenství zaženu. Kdoví co bude za pár měsíců. Povzdychnu si a vydám se na autobusovou zastávku.
číst dál