Zvoní. Vybíhám schody do patra, už jen posledních pár schodů a proběhnout dlouhou chodbou ke třídě. Nejraději bych ségru přiškrtila, že mě nevzbudila dřív. Do noci jsem si četla knížku, abych ji dočetla, no a samozřejmě jsem ráno přeslechla budík. Drahá sestřička toho využila a vzbudila mě před odchodem na autobus. Takhle chvátat předposlední den do školy je pomalu o život. Jsem ráda, že už je skoro školní rok za námi, nevím, jak bych učitelce Semerádové vysvětlovala, že jsem zaspala, tuhle omluvu moc neuznává, bere to jako lajdáctví. Což tedy moc dobře nechápu, jako by ona nikdy v životě nezaspala. Aneb jak říká, přesnost je výsadou králů. Uchichtnu se, tak tím se ona řídí velmi pečlivě.
číst dál
Vejdu do bytu, nakouknu do kuchyně, zda tam někdo není. Bytem zavoní vanilka, skořice, ale nikoho tu nevidím. Vůně se line z kuchyně, jdu nakouknout, co objevím. Narazím na jablečný závin, super, hned si kus ukrojím a zakousnu se do něj. Krásně se rozpadá, musel být vyndaný před několika minutami, je ještě vlažný. Máma musela před chvílí odejít, asi jsme se někde minuly. číst dál
2024 © Bloger.cz
Registrovat blog
Hledání
